Dušek: Potřebujeme lepší vzdělání, stavební normy a trh práce. Ne vybírat obory jako na stranické schůzi
Jak se dá nastartovat ekonomický růst Česka? Podle vedoucího Katedry národního hospodářství Právnické fakulty Univerzity Karlovy, člena Národní ekonomické rady vlády, ekonoma Libora Duška jsou to tři věci: zlepšit vzdělávání, stavební regulace a flexibilitu trhu práce.
„Problém je, že víme, jaká jsou řešení, ale neděláme je, protože je typicky nějaká zájmová skupina blokuje, nebo je politici sami nechápou a nevidí problémy, které experti popisují,“ říká Dušek v rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus.
Co se z vašeho pohledu ekonoma vládě povedlo?
Myslím, že je úspěch, že vůbec prošel nějaký konsolidační balíček, který navíc není malý. Vláda se v zásadě mohla z čistě politického pohledu na konsolidaci veřejných financí vykašlat a kumulovat větší a větší deficity, které by zadělaly na problém budoucím vládám. To neudělala. Naopak udělala alespoň reálný pokus omezit deficit, který hrozil neustálým růstem.
Balíček není ideální, hodně lidí mu něco vytýká a každý je tak trochu nespokojen, ale to je vlastně dobře. Protože to znamená, že zvýšení některých daní nebo krácení dotací se nakonec každého nějak dotkne. Já si myslím si, že by se mělo dotknout jinak a dopady by měly být nastaveny jinak, ale takto jsou prostě dopady šířeji rozprostřené. Rozhodně nezasahuje nějakou jednu úzkou skupinu.
Co se podle vás za ty dva roky vládě fakt nepovedlo?
Velkým problémem je, že nakonec nezbyl čas na nějaké důslednější systémové reformy, které Česko potřebuje. A to je vlastně důsledek konsolidačního balíčku, který je zase důsledek velkého fiskálního zločinu, který je třeba neustále připomínat, což je daňová reforma schválená na konci roku 2020. Kdy zejména zrušením superhrubé mzdy a snížením několika dalších daní tehdejší sněmovní většina, kterou tvořila trochu divoká koalice ODS, ANO a SPD, snížila daně o zhruba 100 miliard korun.
Polsko se stalo významným ekonomickým hráčem. Nechápe české spory kvůli zadlužování, tvrdí analytik
Číst článek
To je prostě břímě obrovského deficitu, které s sebou nyní táhneme. Zcela predikovatelný výsledek byl, že to nebude udržitelné, a za několik let se daně zvýší. My ekonomové jsme před tím varovali. Nyní, po těch dvou až třech letech, se to opravdu děje. A vládu to stálo obrovské úsilí, obrovský čas najít politický kompromis, čímž nezbyl čas na důležitější práci.
Jestliže se vědělo, že snížením daní nebude udržitelné, byl to tedy opravdu podvod na voličích? Když hlavně ODS slibovala, že se nebudou daně zvyšovat?
Většina ekonomů říkala, že to udržitelné není a že tyto sliby jsou falešné. Ale populismus nějakým způsobem funguje. Je to téma spíš pro politology, sociology nebo psychology vysvětlovat záhadu, proč voliči uvěří slibům, že nebudeme zvyšovat daně, budeme zvyšovat výdaje a ozdravíme veřejné finance. To je nesplnitelná kombinace.
Je z pohledu ekonoma pravda, že je to největší zvyšování daní v novodobé historii, jak tvrdí opozice?
To ani nevím, nedíval jsem se na čísla. Ale k této kritice bych řekl: A co vlastně má být? Kritika, že se nyní zvyšují daně, mi trochu zní jako kritika od necitlivého manžela, který pošle manželku na velký nákup a pak, když se vrátí domů, tak jí vynadá, že vybrala peníze z účtu. To jaksi nejde. Protože ten nákup je, že voliči chtějí poměrně vysoké veřejné výdaje.
Notabene když řada výdajů vzrostla, tak hnutí ANO jakožto hlavní opoziční síla bylo u toho. Schválili například závazek zvýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP a navýšit platy učitelů na přibližně 130 procent průměrné mzdy. Zároveň tato vláda omezila valorizace důchodů, čímž se ušetřilo 19 miliard, ale ANO proti tomu silně protestovalo a dávají to k Ústavnímu soudu. Takže oni sami chtějí vysoké výdaje a ty se musí nakonec vybrat na daních.
Zajímalo by mě ještě k dopadu konsolidačního balíčku – když ho vláda v květnu zveřejnila, tak jste spočítal, že bude mít dopad kolem 15 tisíc korun na člověka. Ale premiér Petr Fiala ve sněmovně nyní řekl, že dopad na průměrnou rodinu bude v řádu stokorun. Tak kdo má pravdu?
Víme velmi málo o tom, jak balíček jako celek dopadne na jednotlivé domácnosti. Hodně se píše a mluví o věcech, kde máme data a dopady lze dobře spočítat. To je u změn sociálního a zdravotního pojištění, daně z příjmů, daně z přidané hodnoty. Ty dopadnou spíš na chudší lidi, což je ten negativní rys balíčku. Ale to je pouze malá část.
Já jsem se na to zkusil podívat tak, že jsem použil čistě železnou, ekonomickou logiku, před kterou není úniku. A to je, že všechny daně nakonec někdo platí a všechny dotace nakonec někdo inkasuje. Tudíž když zvýšíte daně a pokrátíte dotace vcelku o 134 miliard, což je nyní oficiální číslo, tak vám to na jednu osobu vyjde 12,5 tisíce korun.
Při troše štěstí část těch dopadů odsunete na občany v cizině, což se asi stane zvýšením korporátní daně, takže výsledný dopad asi bude o něco menší. Ale podstatné je, že nakonec to lidé nějakým způsobem nakonec zaplatí a my víme velmi málo o tom, kdo kolik. K tomu dodám ještě jednu věc, o které se vůbec nemluví a přitom je to vůbec největší položka v daních. Jde o zvýšení daně z příjmu právnických osob nebo-li ze zisku korporací, což má být zhruba plus 22 miliard korun.
Pětinu učitelů je možné už dnes nahradit technologiemi, říká podnikatel ve školství Kania
Číst článek
Ano, to má stát vybrat v roce 2025.
Nikdo nemluví o tom, jak to dopadne na konkrétní lidi. Tyto daně korporací platí nakonec také konkrétní lidé, převážně akcionáři firem.
Ale podle mě se o tom zase tolik nemluví, protože když se bavím s lidmi z firem, tak říkají, že jim to je vlastně jedno. Že záleží, jaký si udělají daňový základ a že ty dvě procenta navíc, z 19 na 21 procent, zase nehrají takovou roli..
U těchto daní poplatníci vždycky optimalizují. Takže když se korporátní daň zvýší v tomto případě o dva procentní body, tak příjmy nevzrostou přesně o tolik. To víme a oficiální kalkulace to nějak zohledňuje. Podstatné ale je, že se vybere více peněz.
A zrovna tato daň dopadne zejména na ty bohaté, protože vlastníci firem, to jsou bohatí lidé. My ale nemáme kvalitní data z daňových přiznání a zdanění dividend, která by ukázala obrázek dopadu korporátní daně na úrovni různých domácností. Nemůžeme tedy propočítat úplný obrázek balíčku, který v něčem zatěžuje opravdu ty nízkopříjmové, což je jeho vada. Na druhou stranu vlastně v něčem velmi výrazně také dopadne na ty vysokopříjmové. My jenom nevíme vůbec jak.
Zrušení EET
Ještě se vrátím ke kritice opozice. Když se jejich poslanců zeptáte, jak by situaci veřejných financí řešili oni, tak říkají – lépe bychom vybírali daně. Například se zvyšuje rozdíl mezi předepsanou a vybranou sumou DPH, tedy zvětšuje se ta mezera ve výběru daní. Hnutí ANO to připisuje hlavně zrušení EET. Je to tedy podle vás reálné, že by stát mohl opravdu lépe vybírat daně a nemusel by je zvyšovat? A druhá věc, pokud jde o škrty, jestli tedy vláda byla dostatečně ambiciózní, když vyškrtala především dotace na energie.
K výběru daní. Nějaká rezerva, prostor pro zlepšení, určitě je. A zjevně to také není priorita této vlády, jejíž nejsilnější strana zejména stojí na drobných živnostnících, kteří nejvíce profitovali ze zrušení EET. A možná jsou tu i nějaké další laxnosti vymáhání. Zčásti ty daňové mezery vznikají také tím, že je obrovský rozdíl mezi zdaněním živnostníků a zaměstnanců, který motivuje k legálnímu nebo pololegálnímu obcházení daní. Lidé se stávají živnostníky a platí pouze paušální daň, která je velmi skromná. Ano, tam se dá v kontrole určitě přidat.
Doufám, že levnější už to nebude, říká k cenám kuřecího masa šéf Drůbežářského závodu Klatovy
Číst článek
Zrušení EET několik miliard rozpočtových příjmů stálo. Dokonce i oficiální dokument ministerstva financí v návrhu zákona na zrušení EET přiznávalo čtyři miliardy, což beru jako tu dolní hranici, kolik vlastně EET do rozpočtu přinášelo. Protože když i ti, kteří to chtějí zrušit, sami přiznají čtyři miliardy, tak ty reálné dopady mohou být klidně i o něco vyšší.
A pokud jde o škrty? Mohla jít vláda dál než hlavně škrtat v dotacích na energetiku, které byly stejně jenom dočasné?
Oblíbeným terčem nás ekonomů jsou všechny dotace finančních produktů. Zejména u stavebního spoření je to něco, co je do očí bijící a nedává vůbec smysl. Podpora tohoto spoření byla snížená na polovinu, což je zase jedna z nedotažených reforem. Když už, tak se to mělo úplně zrušit. Takových podobných dotací je přitom víc.
Celkově v české ekonomice ve srovnání se zahraničím nezvykle hodně dotací plyne obecně do soukromého sektoru, což je podivné. Část z nich se asi dá vysvětlit dotacemi veřejné dopravě, ale i tak ta čísla vycházejí až příliš vysoká.
Ale jinak, máme tu neustálé pnutí v diskusích o škrtech u různých agend státu. Určitě najdete nějaké konkrétní, které jsou zbytečné. Určitě najdete nějaké úředníky nebo nějaké sekce konkrétních úřadů, které příliš produktivní nejsou. Ale tyto změny většinou vyžadují nějaké komplexnější reformy, například reformu služebního zákona.
Každý nový ministr zjistí, že na nějakém oddělení ministerstva jsou úředníci, se kterými není spokojený. Radši by je vyměnil nebo úplně propustil, ale ono to úplně nejde. Pak se dělá dlouhodobá komplexní reforma nebo si vytvoří nějaký paralelní tým, takže jsou tam vlastně úředníci placeni dvakrát. Neefektivnosti tedy najdete, ale nakonec i toto jsou celkově relativně drobné úspory.
Zásobníky, plynovody, rafinerie i státní obchodník. Vláda hledá cesty k energetické infrastruktuře
Číst článek
Naopak jsou jiné velké položky, kde je tlak po dalších výdajích. To byly platy učitelů nebo obrana, což se také schválilo. Některé funkce státu jsou ale rozhodně podfinancované vůči tomu, co si tato ekonomika, která je na životní úrovni Španělska či Itálie, může dovolit.
Zejména vysoké školství, byť uznávám, že tady mluvím jako manažer vysoké školy, ale díky tomu mám nějakou představu, co se dá za dané peníze pořídit. A ani při ideálním zefektivnění vysokého školství prostě nemůžeme být konkurenceschopní ostatními zeměmi západní Evropy bez zvýšení výdajů.
Anebo i v samotné státní správě, kde na jednu stranu nevíme, jestli je úředníků nadbytek, nebo příliš málo. Najdete agendy, kde jich je příliš málo. Některé velké dotační projekty, jako je příprava celého Národního plánu obnovy, kde je příslib miliard eur z Evropské unie. A to musí lidé zpracovat, a musí to být vysoce kvalifikovaní lidé. Víme, že státní správa platí lidi se srovnatelným vzděláním na srovnatelných pozicích podstatně hůře než soukromý sektor.
Takže nesouhlasíte s tím, že v průměru vlastně stát platí víc než soukromá sféra?
Platí v průměru hůř, napříč všemi pozicemi kromě těch nejméně kvalifikovaných. Důvod, proč se zdá, že průměrný plat ve veřejné sféře je vyšší než ve sféře soukromé, je, že veřejná sféra zaměstnává převážně vzdělané lidi – učitele, úředníky, experty na legislativu, finance, zdravotníky. Kdežto v soukromé sféře tito lidé pracují taky, ale je tam i obrovské množství, když to řeknu zjednodušeně, dělníků u pásu, kteří ve státní sféře nejsou.
Zdanění živnostníků
Premiér Petr Fiala řekl, že do daní už vláda sahat nebude. Jediné, co se ještě možná bude měnit, je zdanění tichého vína. Je to podle vás dobře, že už se do daní sahat nebude? Nebo by se ještě mělo pokračovat? Sám jste už narazil třeba na nízké zdaňování živnostníků..
... a velké zdanění práce, to jsou spojené nádoby. Ale rozdělme to na dvě věci. Jestli je vůbec žádoucí, aby nějaké reformy ještě proběhly. Myslím tím zejména reformu struktury daní, tedy daňový mix. V dané situaci deficitu tato reforma nevyhnutelně znamená, že se spíš některé daně víc zvýší, než že by se některé snížily. A druhá věc, co se dá ještě reálně stihnout v tomto volebním období a je politicky realistické. Živnostníci jsou jedna z velkých děr našeho daňového systému, protože jsou zdaňováni výrazně méně než práce zaměstnanců.
Uzavřeli jsme se a zastavili rozvoj průmyslu. Když to nezměníme, prohrajeme, říká podnikatel Wichterle
Číst článek
K tomu mám čerstvou historku. Potkal jsem se s Luigi Zingalesem, což je profesor ekonomie na University of Chicago. Je také ředitel think-tanku (Promarket.org), který navrhuje různá protržní řešení výzev současného kapitalismu. Opakuji, je to profesor University of Chicago, takže ho opravdu nebudeme podezírat z příliš levicových postojů. Bavili jsme se o české ekonomice, a když jsem mu popsal zdanění živnostníků, okamžitá reakce byla: „To si děláš srandu? To je šílenost!“
Protože co se tady děje? Jsou zde zaměstnanci, kteří berou mzdu kolem půl milionu korun ročně, a jejich práce je zdaněna zhruba 35 až 40 procenty. A zároveň živnostníci, který se vejdou do toho správného režimu paušální daně, kteří vydělávají třeba přes milion ročně, a jejich zisky – a myslím skutečné zisky nikoli tržby – jsou zdaněny pouze 6 až 8 procenty. To je obrovská díra v našem daňovém systému.
Jestli tomu dobře rozumím – to se týká především různých poradců, tedy ne řemeslníků, ale lidí kteří nemají velké náklady, ale naopak velké daňové paušály...
O řemeslníky nebo lidi podnikající v maloobchodě, kteří mají velký obrat zboží, nejde, ti jsou v jiném režimu. I když i ten je k živnostníkům nezvykle štědrý, ale ne takto extrémně. Největší extrém se týká pozic, kde není potřeba moc zboží, kde se pracuje s počítačem a telefonem.
Ale to je zřejmě politicky neprůchodné udělat reformu v příštích dvou letech.
Zjevně ano. Ostatně tato vláda tuto daňovou díru ještě prohloubila. To, co jsem popsal, bylo po reformě (paušálního zdanění), která tyto nůžky ještě více rozevřela a snížila daně vysokopříjmovým živnostníkům na symbolické minimum.
Co si myslíte o úspěšnosti windfall tax, tedy daně z neočekávaných příjmů? Vy jste byl loni její velký zastánce. Plány vlády, kolik vybere, se ale zdaleka nenaplnily. Měla by tato daň přesto být zachovaná ještě další dva roky? Nebo by se měla zrušit?
Ta druhá odpověď je vcelku jednoduchá. Daň z mimořádných zisků má jednu hezkou vlastnost, a to, že pokud ty mimořádné zisky nemáte, tak tuto daň neplatíte, vůbec se vás netýká. Takže ona může v zákonech ještě nějakou dobu zůstat. Protože pokud firmy nebudou mít nějaké mimořádné zisky, tak ji platit nebudou. V tomto smyslu asi není důvod to s ní nedoklepat do konce (tj. do roku 2025), byť už se z ní příliš mnoho nevybere.
Energie zlevňují. Další poplatky ale mohou konečnou cenu na složenkách vrátit zpátky ‚ke stropu‘
Číst článek
Problém s touto daní se ale stal v okamžiku, kdy byla schvalována. Správně nastavená daň z mimořádných zisků měla zdanit mimořádné zisky, které nastaly v roce 2022. Tehdy vyskočily ceny energií, pak je ještě více našponovala válka. K tomu se v Česku ještě přidaly vysoké úroky bank.
Ano, ale vláda rozhodla, že bude danit až zisky za rok 2023 s tím, že by to jinak bylo retroaktivní, tedy protiústavní opatření.
Takové argumenty zazněly, ale stejně tak zaznívaly argumenty ústavních právníků, které šly opačným směrem. Pokud jde o retroaktivitu, tak čím byl kdo vzdělanější v ústavním právu, tím více říkal, že to má slušnou šanci projít. Samozřejmě nikdo to neřekl určitě, protože určitá kontroverze v této věci je. Ale ten velmi silný názor měli většinou lidé, kteří nejsou vzděláni v právu, případně v ústavním právu, vůbec.
Windfall tax byl jeden z tipů na konsolidaci veřejných financí od NERV, nyní od vás vzešly návrhy, jak podpořit stagnující českou ekonomiku. Jsou jich opět desítky. Co by podle vás české ekonomice skutečně pomohlo se rozjet? Kdybyste mohl, jaké dva tři návrhy byste prosadil?
Pokud jde o ty konkrétní kroky – všechno, co se v našich návrzích týká vzdělání. Zejména kvality základních škol, zlepšení jejich řízení a zkvalitnění samotného učení. Potom správa vysokých škol, aby poskytovaly vzdělání v kvalitě, kterou poskytují univerzity v západní Evropě a kterou si můžeme ekonomicky dovolit. A dostupnost všeobecného vzdělávání na středních školách. Říkám to obecně, ale nakonec tím hlavním motorem ekonomického růstu je lidský kapitál a kvalitní instituce. Pokud jde o lidský kapitál, tak máme hodně co zlepšovat.
Druhá sféra jsou stavební regulace. Nyní se v Česku staví opravdu velmi špatně, a to ve smyslu, že se dotuje i to, co je drahé pro veřejné rozpočty a co má také velké negativní dopady na přírodu. A naopak je velmi komplikované stavět to, co je velmi kvalitní a laciné pro veřejné rozpočty, a je také ekologické, což je hustá městská zástavba. V podstatě je nelegální znova postavit Vinohrady a přirozenou tržní reakcí je, že se rozrůstají satelitní čtvrti na polích, které pak znamenají velké náklady pro veřejné rozpočty, zatížení dopravní sítě, dopravní zácpy a centra měst přeplněná auty.
Covid změnil chování lidí. Do kina vyrazí ve velkém už jen na filmy slibující výjimečný divácký zážitek
Číst článek
Jde tuto věc nějakou jednoduchou změnou zákona napravit?
Nejde to jednoduše. Je to součást komplexnějších reforem, protože je to rozdrobeno ve spoustě norem. Třeba to, že se předělal stavební zákon, beru jako velký úspěch. Má potenciál věci zlepšit. Ale podle mě se až příliš věří tomu, že pomalé stavební řízení samo o sobě je hlavní problém a bude stačit, když ho nový zákon urychlí.
Ano, ale na druhou stranu problém je i v regulaci těch budov samotných. Tedy že i když stavbu dokážete schválit rychle, tak je problém v tom, co se smí vůbec postavit. Jde o normy na parkovací místa, které jsou přemrštěné, nebo na oslunění, které vám nedovolí postavit normální bloky, které jsou ekonomicky výhodné a vytvářejí kvalitní městské prostředí.
Flexibilita práce
Jmenoval jste vzdělání a stavebnictví. A ta třetí oblast?
A to třetí je flexibilita trhu práce. U nás máme systém, kdy je poměrně těžké zaměstnance propustit, a zároveň je tu poměrně skromný sociální systém, když už je propuštěn. Dostane dávky v nezaměstnanosti, které nejsou kdovíjak vysoké.
Ekonomicky pružnější je dánský či švédský systém, flexicurity, který spočívá v tom, že se firmám nebrání. Je velmi snadné zaměstnance najmout nebo je zase propustit, ale pak je tam nějaká pomoc od státu ve formě dávek po určitou dobu nebo školení či rekvalifikace. Takže ten systém nebrání trhu, aby pružně reagoval. Když se nějaké firmě nedaří, může se zaměstnanců rychle zbavit a jít do něčeho jiného. A když má firma nový ziskový projekt, tak má koho nabrat, protože jsou v té samé chvíli jiní lidé propouštění. Z pohledu těch rychle propuštěných lidí to neznamená pád na dno, protože mají podporu.
Kupka: Dálniční známka zdraží každý rok, vzhůru půjdou koncem roku i jízdenky na vlak
Číst článek
Co říkáte na představy premiéra i ministra průmyslu, jak by chtěli ekonomiku změnit? Premiér mluvil také o vzdělání a dopravní infrastruktuře, ale pak jmenoval rozvoj konkrétních oborů – jaderné energetiky, těžby lithia, výroby čipů a umělé inteligence. Je reálné, že v tomto se Česko nějak rozjede a stane se tygrem Evropy?
Jako ekonom jsem k tomuto přístupu skeptický. Trochu mi to připomíná přístup z 80. let, kdy se na stranické schůzi řekne: „Soudruzi, naše ekonomika stagnuje, musíme posílit ty počítače a vůbec udělat nějakou perestrojku.“ Je prostě velmi těžké vybírat různá odvětví, která budou těmi šampiony. Můžou se v tom udělat chyby. Ale hlavně, není to tak, že se vládní úsilí a investice nasměruje do konkrétních sektorů a fundamentální problémy se vyřeší.
Zopakuji ty fundamentální zdroje růstu – lidský kapitál a instituce, například ony stavební regulace a flexibilita trhu práce, ale těch institucí, které potřebují vylepšit, je víc. Takže co je třeba dělat, vyplyne, když se podíváte na návrhy NERV, vyplývá z nich celkový obrázek. A to ten, že stačí dělat reformy, o kterých je odborný konsenzus mezi špičkami daného oboru.
Kdybych já měl napsat sám prorůstový balíček, tak vlastně ani nepíšu, co se má dělat, ale píšu jen odkazy. Školství – dělejte, o čem léta píšou Karel Gargulák (PAQ Research) a Daniel Münich (CERGE-EI). Reforma vysokých škol – dělejte, o čem už léta mluvil Mikuláš Bek, dokud byl ještě rektor, než se stal ministrem školství. Pokud jde o jednací řád sněmovny – přepište jej, jak navrhoval Jan Wintr (nyní ústavní soudce). Protože (Sněmovna) je mimochodem také instituce, která i kvůli špatnému jednacímu řádu brzdí a blokuje reformy. Stavební regulace – dělejte, o čem léta píše Peter Bednár (architekt, urbanista) a Ondřej Boháč, ředitel IPR. Daně – dělejte, co nám léta doporučuje OECD, o čem píše Daniel Prokop, Filip Pertold (think-tank IDEA), moje maličkost a další.
Ale asi přijdou volby a ukáže se, že to není reálné?
Problém je, že víme, jaká jsou řešení, ale neděláme je, protože je typicky nějaká zájmová skupina blokuje nebo jsou politicky nepopulární u voličů. A někdy také politici sami nechápou a nevidí problémy, které experti popisují.
