Jistě lze na Rhodosu skočit deset metrů do dálky, bude ale úplně stačit, skočit je zde a nečekat, až jak by se to bývalo udělalo na proslulém ostrově, který kdysi bůh Helios (Slunce) proměnil v nejkrásnější místo Egejského moře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Tady všude je Rhodos

Západní země, jejichž turisté převážně ostrov živí, teď pracují na Rhodosu, posílají zvláštní letadla, intenzivně komunikují s řeckou vládou. Všichni přece teď pracují tam, kde mají, tedy na Rhodosu, v čem je potom ona paralela s antickou anekdotou, pořekadlem, příslovím: Tady je Rhodos, tady skákej, tady a teď předveď, co umíš!?

V tom, co předcházelo. Desetiletí chvástání, že zabráníme růstu teploty na planetě, že zachráníme rovnováhu klimatu, že uděláme jako lidstvo vše, protože už víme, že je to jediná záchrana před velkými civilizačními nepříjemnostmi. Požáry na Rhodosu nejsou nějakým vrcholem klimatické krize, v sérii s dalšími posuny a požáry jinde jen dost razantně připomínají, k čemu všechny ty řeči a sliby byly. Jak by se všechno povedlo, kdyby se bývalo bylo…

Zkusit se to musí

Západní země se teď na Rhodosu velmi činí, zachraňovat a hasit požáry západní civilizace umí vždy dobře a velmi kvalitně: špičková technika, dobrá logistika, nasazení, sdílení mezinárodních zkušeností. Solidarita. Jsme civilizace hrdinů záchranářů, kteří stojí na piedestalu jako ti, jejichž odvaha stojí za následování.

Má to i svou estetickou rovinu „krásy hrůzy“, tuny fotografií kataklyzmatického šílenství, z něhož vystupuje Hrdina-hasič, vše natolik přesahující míru představivosti, až se to blíží kantovskému vznešenu. Hrůza tak krásná, až povznáší. Nakonec ten zánik planetární civilizace nemusí být špatný biják…

Dnes se na Rhodosu skáče jako o závod, který byl na začátku onoho latinského pořekadla. Měli bychom ale už možná přijít na to, že Rhodos není tam někde v Egeidě, ale všude tam, kam šlape lidská noha. Že se zkrátka podobně rázným a rychlým způsobem musí postupovat i jinde, kde možná ještě nehoří, ale dříve nebo později hořet bude.

Tvrdit, že tohle klimatické šílenství, způsobené lidskou činností, už nikdo nezastaví a že se mu tedy musíme toliko přizpůsobit a připravit se na co nejlepší obranu proti nejhorším dopadům klimatické změny, je důsledek předchozí rezignace, předchozího systematického odmítání platnosti věty Hic Rhodus, hic salta.

Vždycky je čas ještě něco zkusit, politici by měli vědět, že se to MUSÍ zkusit. Musí. Než si s ostatními lehnou na záda a budou se v televizi dívat na zvrácenou krásu hořící krajiny, třeba na Rhodosu, a radostně a s drinkem v ruce přitom očekávat apokalypsu, proti níž lidstvo ještě částečně ubrání hrdinové civilizace – vojáci a hasiči.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít