Tváře má umouněné od popela, ale holubi přebírají flitry. Norové udělali z Popelky tuctovou pohádku

Role Popelky se ujala norská hudební hvězda Astrid Smeplass | Foto: Storm Films | Zdroj: Bontonfilm

Zasněženou krajinou se žene dívka na bílém koni. A když nastražíte uši a zapojíte trochu fantazie, v doprovodné melodii možná zaslechnete i ten nejznámější hudební motiv z písně Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš. Podobně působí celý norský remake Tří oříšků pro Popelku, který generacemi diváků i všemi německými televizními kanály prověřenou pohádku Václava Vorlíčka modernizuje a zároveň dělá podstatně chudší.

Recenze Zasněžená pláň Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Tady takovou Libušku nenajdou,“ nechal se před lety slyšet režisér Vorlíček. Rekapituloval tak svou cestu do Osla, kde chtěli vytvořit vlastní verzi Tří oříšků pro Popelku, kterou v roce 1973 natočil Vorlíček podle scénáře Františka Pavlíčka.

Stejně jako v Česku a půlce Evropy se i v Norsku stala tato klasická pohádka vánoční klasikou. Právě na severu se ale snímek dosud vysílal pouze s takzvaným překrývacím dabingem, kdy všechny postavy namlouval herec Knut Risan. Několik let proto vznikaly plány na čistě norskou Popelku. Vorlíček její režii podle svých slov opakovaně odmítl, ale remake posvětil.

Jedna realita nestačí. Závěr trilogie o Spider-Manovi povolává známé tváře z paralelních světů

Číst článek

A tak jsme se ocitli tady, u premiéry filmu, který by si řada lidí nejspíš nechala s klidem ujít, kdyby ho jen pár týdnů zpátky neproslavila kauza zahrnující polibek dvou mužských postav a, jak už dnes víme, dva z nějakého důvodu zrovna ve zmíněném polibku se lišící, ale ve finále především neexistující střihy filmové pohádky Tří přání pro Popelku.

Filmu, který zůstává originálu věrný jen tak akorát, aby mohl s ním obeznámené diváky frustrovat.

Režisérka Cecilie A. Mosliová, podepsaná například pod sérií Mammon, chtěla Tři oříšky modernizovat pro novou generaci. Co však působí chvílemi až jako slepá snaha osvobodit Popelčin svět za každou cenu od předsudků a právem zastaralých dobových reálií, dělá celé vyprávění ve výsledku významově chudší a povrchnější.

Na jedné straně stojí vskutku působivý severský nádech celého příběhu. Popelka (Astrid Smeplassová) před princem (Cengiz Al) uhání na koni široce se táhnoucí malebnou plání pokrytou ledem a sněhem. Během bálu se na noční obloze kroutí polární záře. A celá hudební stylizace má blíže spíše ke Hře o trůny než ke Karlu Svobodovi.

V přímém kontrastu s tím je ale chvílemi až dětinský humor, ke kterému se autoři uchylují. Kristofer Hivju, který ztvárnil postavu Tormunda Giantsbane ve Hře o trůny, se tu objeví v jediné scéně, aby se před Popelkou vymočil u stromu. Popelčina nevlastní sestra Dora (Ingrid Giæverová) během plesu díky své čočkové dietě zápasí s větry. Při královské návštěvě panství, které spravuje Popelčina macecha (Ellen Dorrit Petersenová), zase kamera nezapomene zabrat detail na to, jak pomocná síla ze sněhu sbírá psí exkrement.

Jako kdyby bohatost výpravy ubrala jiným složkám filmu. Šetří se na barevných punčocháčích, na hrachu (holubi místo toho pomáhají Popelce přebírat flitry), ale i na slovech. Známé hlášky v překladu nikdy nezazní ve své celistvosti, ale pouze v útržcích. Diváci neuslyší ani takové výrazy, jako je myslivecká kamizola nebo preceptor, ačkoli ten ve snímku stále vystupuje.

Tři přání pro Popelku

pohádka
Norsko / Litva, 2021, 87 min
Režie: Cecilie A. Mosli
Scénář: , , , ,
Hrají: Astrid Smeplass, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver

Hodnocení: 40 %

I to, jak jsou jednotlivé postavy vykreslené, je výrazně zjednodušené. Zlá macecha zbavená jakékoli barvy ve tváři se do hororově laděných zvukových efektů tyčí nad ustrašenou Popelkou. Odnikud se tu zjeví i archetypální zženštilý stylista, aby pozurážel všechny, co mu přijdou do cesty. Oba přitom vyjadřují přesný opak toho, co se film snaží říct například zobrazením hendikepovaného pomocníka na statku nebo černošského královského služebníka.

Tři přání pro Popelku tím pádem vyznívají jako příběh současně nadčasový i pečlivě nezávadný, zbavený jakékoli jiskry a v podstatě nerozpoznatelný od šablonovitého disneyovského produktu. Jejich tvůrci původní Vorlíčkovu verzi sice obdivují, ale očividně jí moc dobře neporozuměli.

Popelka totiž nepotřebuje najít svou vlastní hodnotu v nahlas vyřčené replice ani zachránit prince visícího z mostu, abychom rozpoznali její vnitřní sílu. Vzdorovitá, citlivá a okouzlující byla už před padesáti lety.

Možná to všechno vycházelo z charismatu Libuše Šafránkové, jejího uhrančivého pohledu a přirozenosti. Kdo ví. Důležité je, že v jejím podání takovou Popelku vždycky najdeme. Třeba nám to pomůže Tři oříšky znovu zpětně docenit, i když už je o letošních Vánocích uvidíme potřicáté.

Pohádka Tři přání pro Popelku má v českých kinech premiéru 23. prosince 2021. Vybraná kina ho uvádí v předpremiéře už o víkendu 18. a 19. prosince.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme