Medicína z vesmíru: buňky rakoviny se mimo Zemi chovají jinak. Mají jiný tvar, než je běžný
Představte si oblek, který by mohl pomáhat lidem se svalovým postižením. Italský start-up REA Spazio jeden takový poslal v lednu do vesmíru. Astronauti ho nejprve nosili na Zemi, aby si zapamatoval jejich pohyby. Ve stavu beztíže je pak dokázal udržovat v kondici. Průlomy vesmírné medicíny představil Italský kulturní institut v Praze. Vědeckému pokroku pomáhá astronaut Roberto Vittori. Na vlastní kůži zažil i poslední let raketoplánu Endeavour.
Voják v modré letecké kombinéze, má na ní plno nášivek. Všechny souvisí s vesmírem. Roberto Vittori patří k předním evropským astronautům. Ve vesmíru byl celkem třikrát, jednou dokonce jako člen posádky posledního letu raketoplánu Endeavour.
Buňky rakoviny se mimo Zemi chovají jinak. O medicíně z vesmíru natáčela Bára Vránová
„Studoval jsem fyziku, pak jsem absolvoval výcvik pro piloty u italského letectva, stal se zkušebním pilotem a nakonec se dostal do Italské vesmírné agentury. V roce 1998 hledala dva astronauty. Vybrali tehdy mě a tak jsem se později stal i členem Evropské kosmické agentury,“ popisuje svou cestu pro Radiožurnál.
Na oběžné dráze strávil Vittori dohromady 35,5 dne. Na Mezinárodní vesmírné stanici se zapojil do výzkumu pěstování rostlin i dopadů pobytu ve vesmíru na lidské tělo.
„Být v mikrogravitaci znamená spoustu výzev a rizik. Svaly ztrácejí sílu, kosti zase hustotu. Jedním z méně viditelných je kosmické rentgenové záření. Když jsme tedy mimo atmosféru, jsme vystaveni záření přicházejícímu ze sluneční soustavy a to je docela velké riziko, protože ho přijímáme ve velké míře,“ vysvětluje Vittori.
Jiný tvar buněk rakoviny
Astronauti se tak stávají důležitým zdrojem informací nejen pro vědu, ale i medicínu. Získaná data čerpá pro studie o hormonálních poruchách také lékařka Carla Papadiová z římské kliniky ASL Roma1.
Roboti, 3D tisk i senzory snímající životní funkce. Česká armáda kráčí cestou nových technologií
Číst článek
„Výzkum ve vesmíru má velký potenciál například pro endokrinologii, protože vše v našem těle se děje díky hormonům. Jejich uvolňování do krve závisí na střídání dne a noci a astronauti mají tento rytmus pozměněný. Také ale pozorujeme, že se ve vesmíru chovají jinak třeba i buňky rakoviny, rostou například v jiném tvaru než na Zemi. Můžeme je studovat a hledat nové léky, například právě proti rakovině nebo jiným nemocem,“ přibližuje Papadiová.
Pro měření vesmírných vlivů na člověka jsou potřeba citlivé senzory a přístroje. Své vlastní vyvíjí i výzkumníci z Českého vysokého učení technického. Díky speciálním čidlům dokážou měřit i dopady na lidskou psychiku.
„Veškeré kognitivní funkce člověka se promítají i do jeho periferní fyziologie, takže veškerých našich biosignálů, ať už je to pocení nebo naše srdce," vysvětluje Marek Sokol z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT.
Zatím své senzory výzkumníci testovali jen pod vodou v rámci projektu Hydronaut, který vesmírné mise simuloval. Do budoucna by je ale ČVUT chtělo zabudovat do speciálních oblečení, které by astronauti nosili přímo na Mezinárodní vesmírné stanici.
Podprsenka proti záření
ČVUT ale není jedinou českou školou s potenciálem pro vesmírné mise. S ochranou nebo třeba léčbou menších zranění astronautů by mohla pomoci nanovlákna vyvinutá Technickou univerzitou v Liberci.
Co shoří, nezmizí. Na sibiřskou Altaj dopadají zbytky raket a toxického paliva z kosmických letů
Číst článek
Jejich největší předností je, že se do nich při výrobě mohou přidávat různé další látky například proti bakteriím nebo popáleninám a měnit tak možnosti využití, popisuje Věra Jenčová z liberecké katedry chemie, zatímco mi do ruky dává žlutý kousek látky podobný papírovému kapesníku.
„Nanočástice na bázi bismutu mají vlastnost, že dokážou zadržovat třeba Rentgenové záření nebo obecně vysokoenergetické záření. Naše představa využití ve vesmíru, kde je to záření intenzivní, je třeba podprsenka pro ženy. Což je docela zajímavá aplikace,” přibližuje.
Zatím jsou vynálezy z dílen ČVUT nebo Technické univerzity v Liberci ve fázi testování. Na případné praktické využití některou z vesmírných misí nebo kosmických agentur si tak budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
