Musíme se postarat o pečující profese i příbuzné. Do dvou let se změní systém paliativní péče, říká Kopecký
V Česku přibývá starších lidí a v blízké budoucnosti jich bude ještě víc. Z různých příčin se dožíváme vyššího věku než naši předci a znamená to i nutnost změn v mnoha oblastech. I v té, která se týká péče o dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné a taky o umírající. Na co je potřeba se zaměřit? Odpovídal v Ranním interview Radiožurnálu Ondřej Kopecký, primář Kliniky paliativní medicíny ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
V jakém stavu je teď paliativní péče v Česku? Na čem nebo na kom stojí a co ji teď aktuálně limituje?
Paliativní péče v Čechách je velmi široký pojem. Obecně tak můžeme označit jakoukoliv péči o člověka v závěru života s pokročilou nemocí. Když přemýšlíme o tom, jak vypadá paliativní péče v rukách specialistů, paliatrů, a jejich týmu, tak můžeme říct, že v tuto chvíli budujeme vlastně takové základy systému, který si představujeme, že v horizontu několika let by měl mít všechny potřebné části. Ambulance, hospice, domácí hospice, nemocniční týmy v takovém množství, aby dokázali obsloužit právě ty potřebné.
Mnoho odborníků budeme potřebovat pro terénní služby. Tak aby byli schopni přijít za nemocnými, umírajícími tam, kde se cítí doma, přibližuje Ondřej Kopecký, předseda České společnosti paliativní medicíny
Je z toho, co říkáte, něco nejdůležitější, nebo je důležité úplně všechno?
Důležité je v tuto chvíli najít shodu, jak vlastně ty služby mají vypadat, kolik jich má být, kde mají být. V různých regionech teď máme různě dostupné třeba mobilní hospice, jinde lůžkové hospice, v některých nemocnicích, týmy. Ale to, co teď se chceme společně s ministerstvem zdravotnictví, dalšími aktéry toho světa dohodnout, je právě to, kolik těch služeb má být, jakou mají mít kapacitu tak, abychom doplnili množství odborníků, abychom dokázali dělat a připravit odborníky na to, aby v takových zařízeních pracovali, ale také abychom věděli, kde a kolik jich budeme potřebovat.
A když přemýšlíte a ptáte se na to, kde jich nejspíše budeme potřebovat hodně. Zdá se v tuto chvíli, že mnoho jich budeme potřebovat právě ve zdravotnických zařízeních a velmi mnoho jich budeme potřebovat pro terénní služby tak, aby byli schopni přijít za těmi nemocnými a umírajícími tam, kde se oni cítí doma. To znamená většinou v jejich vlastním domově nebo třeba v pobytových službách sociálních služeb.
Paliativní péče a eutanazie jsou spojené nádoby. Zákon je však třeba nastavit přísně, říká senátorka
Číst článek
Do kdy byste chtěli mít jasno a mít připravenou tu základní vizi, na které se domlouváte, nebo můžeme rovnou říkat návrh systému péče?
Budeme vycházet z nějakých mezinárodních doporučení, ze zkušeností, které máme v ČR, z toho systému tak, jak v Čechách funguje. Takže to není něco, co bychom vymýšleli úplně nově pro Českou republiku izolovaně, ale představujeme si, že takovou nějakou ucelenou představu o tom, jak ten systém má vypadat, bychom měli mít v horizontu dvou let včetně toho plánu, jak vlastně se k tomu cílovému stavu dostat, kdo ho za to ponese zodpovědnost, to se o co bude starat tak, abychom opravdu v horizontu jednotek let ten systém měly významně pokročilejší.
Budoucnost paliativní péče
Uměl byste vy za vás, jako předsedy České společnosti paliativní medicíny říct nějak stručně a pochopitelně, jak by ten systém tedy měl vypadat?
Představujeme si v jednoduchosti, že všechny odbornosti, které se starají o nemocné v závěru života, a to jsou agentury domácí péče, praktičtí lékaři, vlastně všechny lékařské a pečující profese, že budou mít v rámci svého vzdělání nějaký aspoň základní kontakt s principy paliativní péči tak, aby všechny pečující profese dokázaly tu základní úroveň péče poskytnout.
Druhá linie bude taková, že budeme mít síť specializovaných služeb. Tam právě patří nemocniční týmy, kde si představujeme, že třeba v určité velikosti nemocnic vždy bude přítomen paliativní tým pro složité konzultace, že v každém regionu bude dostupná lůžková hospicová péče a v každém regionu bude taky dostupná v potřebné kapacitě právě ta domácí služba, typicky v podobě domácího hospicu.
Péče o lidi na sklonku života je často také na jejich blízkých. Jak by mohl stát pomáhat?
To je pro předsedu odborné společnosti těžká otázka. Dovedu si představit různé typy pomoci. Úplně specificky, přemýšlíme třeba u osob pečujících dlouhodobě o nějaké jejich blízké nemocné s těžkou nemocí, která trvá dlouho, tak typicky přemýšlíme o tom, jak takovým pečujícím ulevit. Třeba tím, že je na nějakou dobu zastoupí někdo druhý v jejich domácím prostředí, nebo třeba se o toho jejich blízkého postará nějaké zařízení. Mluvíme tady o tzv. respitní službě, ale těch možností podpory pro blízké bude více.
