Budoucnost léčby cukrovky? Výzkum směřuje k implantování ‚chytrých‘ inzulínotvorných tkání
Při léčbě cukrovky jsme dospěli velmi daleko. Světový den diabetu ale připomíná, že při dodržování zásad zdravé výživy by většina případů diabetu vůbec nemusela vzniknout.
Inzulín je hormon, který ve zdravém organismu snižuje hladinu cukru v krvi. Léčba dodáváním uměle připraveného inzulínu stále hraje velkou roli zejména při léčbě cukrovky 1. typu, která se objevuje už v dětství.
V případě cukrovky 2. typu, která vzniká především kvůli špatné životosprávě až v dospělosti, lékaři už mají k dispozici celou škálu moderních léků. Inzulín přichází na řadu až ve chvíli, kdy je to nutné. Diabetici také musejí dodržovat zásady zdravého stravování a co nejvíce omezit příjem sacharidů.
Cukrovka neboli diabetes mellitus je onemocnění, pro které je charakteristická zvýšená hladina cukru v krvi. U nás jím trpí téměř 900 tisíc lidí.
Tělo lidí, kteří mají diabetes 2. typu, produkuje nadbytek inzulinu, ale jejich organismus je vůči inzulinu více či méně „rezistentní“. Pro tento typ cukrovky je to typické. Takový pacient si dokáže vyrábět třeba i třikrát víc inzulinu než zdravý člověk, a přesto má vyšší hladinu cukru v krvi.
Lékem první volby je v tomto případě lék s účinnou látkou metformin, který zlepšuje fungování pacientova vlastního inzulínu.
„U cukrovky 2. typu inzulín v cílových koncových tkání nefunguje tak, jak má. Má být ‚klíčkem‘, který odemkne buňku, a cukr, který v krvi plave, vloží jako zdroj energie do buňky. Když nefunguje, nedokáže buňku ‚odemknout‘, cukr zůstává plavat v cévním řečišti a nesmírně škodí cévnímu systému,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus vedoucí lékařka Diavize Marta Klementová.
Postižení cév při diabetu může být velmi závažné. Často vede k mrtvici, onemocnění jater, selhání ledvin nebo postižení nervů v oblasti dolních končetin. Pacienty s cukrovkou také často trápí poškození cév vyživujících sítnici oka, takzvaná diabetická retinopatie.
Léčebné účinky inzulinu objevil kanadský lékař sir Frederick Grant Banting. Narodil se před 128 lety 14. listopadu roku 1891. Se svým spolupracovníkem Charlesem Bestem inzulin izolovali ze slinivky břišní. Za tento objev, který znamenal zásadní pokrok v léčbě cukrovky, mu v roce 1923 byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Do té doby byla cukrovka smrtelnou nemocí. Tělo nemocného nedokázalo využít energii ze sacharidů, buňky totiž bez inzulínu nemůžou cukr z krve získávat.
Zavedení kontinuálního sledování glukózy je důležité především u diabetu 1. typu, u kterého je kolísání koncentrace glukózy v krvi, tj. glykémie, velice velké. Dalším krokem v léčbě bude algoritmus, který podle hladiny cukru v krvi dokáže dávkovat inzulín. Lékaři to označují jako „uzavřený okruh“.
Další výzkum se ubírá cestou biotechnologií. V něm je klíčový pojem inzulínotvorná tkáň, která by komunikovala s organismem pacienta. Její buňky by byly regulovány stejně jako ve slinivce a poznaly by, že je třeba do těla dodávat inzulín.
„Uzavřený okruh“ ve výsledku nahrazuje slinivku. Aplikování takové léčby lékaři očekávají v řádu pěti až 10 let.
Vědci aktuálně řeší, jak zajistit životaschopnost takové tkáně po její implantaci. „Nejlepší cestou pro každého diabetika by bylo implantování inzulínotvorné tkáně,“ dodává Klementová.
Léčba v případě diabetu 2. typu půjde také chirurgickou cestou. Lékaři se pomocí zásahu na zažívacím traktu pacienta snaží dosáhnout zlepšení fungování inzulínu pomocí inkretinů. To jsou hormony vylučované buňkami tenkého a tlustého střeva v reakci na příjem potravy. Jejich hlavní funkcí je stimulovat vytváření inzulínu v buňkách slinivky břišní.
