Armáda si nově ‚sáhne‘ na informace o řidičských či zbrojních průkazech. Pomůže jí to plánovat obranu

  • Vojáci dnes ze systémů veřejné správy zpracovávají minimum informací. Bez nich je pro ně plánování obrany Česka obtížné. Nevědí třeba, kolik civilistů by armádě mohlo pomoci nebo kdo z nich má zbrojní průkaz.
  • To se teď mění. Armáda nově uvidí na informace, které stát o občanech již má, ale vojáci k nim neměli žádný nebo jen omezený přístup. Ten získali díky loňské změně několika zákonů o zajišťování obrany.
  • Generál Petr Šnajdárek pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál popisuje přípravy digitálního „uzlu“, který to umožní. Využijí ho i záchranáři nebo policisté.
  • Součástí bude také aplikace, která varuje lidi před nebezpečím.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Starší bitevní vrtulníky Mi-24

Ministerstvo obrany má ze zákona povinnost vedení evidence branců, materiálu a objektů, které by ve špatné bezpečnostní situaci mohla armáda využít | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

„Připravovat se na krizi až ve chvíli, kdy nastane, je pozdě,“ shrnuje generál Petr Šnajdárek, proč armáda buduje místo v online prostoru, kde budou dostupné informace od různých ministerstev a úřadů důležité pro zajištění obrany Česka.

Na projektu „Národní informační platformy civilně-vojenské spolupráce“ se podílí společně s ministerstvem vnitra, hasiči, policií a dalšími.

Petr Šnajdárek

Od roku 2022 je ředitelem Sekce komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany, téhož roku získal generálskou hodnost. V době covidu, konkrétně v letech 2020 a 2021, byl za armádu v Centrálním řídícím týmu ministerstva zdravotnictví k řešení pandemie. Stojí také za projektem Chytré karantény.

 

Armáda má ze zákona přístup k některým datům již nyní. Podle Šnajdárka je ale získává neefektivně a v některých případech stále v papírové formě. Proto se teď vojsko vydává cestou digitalizace a strojového zpracování dat.

Díky tomu vojáci nově uvidí například to, kolik lidí v jednotlivých krajích podléhá branné povinnosti, kolik z nich může řídit náklaďák či jeřáb, kdo má zbrojní průkaz nebo diplom z programování. To by ušetřilo čas, pokud by hrozilo Česku nějaké nebezpečí.

„Naplňujeme tím také program Digitální Česko a cílem je ptát se občana na data pouze jednou. Pokud stát informace již vlastní, nebudeme je po občanovi vyžadovat znovu,“ říká Šnajdárek, který na generálním štábu vede Sekci komunikačních a informačních systémů.

V míru pouze anonymně

Ministerstvo obrany má ze zákona povinnost vedení evidence branců, materiálu a objektů, které by ve špatné bezpečnostní situaci mohla armáda využít. Navíc ve stavu ohrožení státu či ve válečném stavu může vláda nařídit odvody civilistů, tedy mobilizaci, aby ozbrojeným silám pomohli s obranou země. 

Jenže jak si vojáci během praktických cvičení mobilizace ověřili, její provedení by bylo za současných podmínek, kdy stát neumí v reálném čase sdílet data mezi různými resorty a úřady, obtížné. 

„Setrváváme v době papírových formulářů nebo formulářů v Excelu. To si v současné době už nemůžeme dovolit. Vyplnit najednou tolik formulářů je pomalu nadlidský úkol jak pro komisi, tak pro občana. Protože si jednoduše jako občan nevzpomenete na všechny údaje, nebo je ani přesně nevíte. Od toho jsou registry, aby žádaná data mohla být předvyplněna,“ popisuje Šnajdárek zkušenosti ze cvičení.

Branná povinnost v České republice

Branná povinnost platí pro všechny české občany, muže i ženy, mezi 18 a 60 lety. Zatímco v míru je možné tuto povinnost převzít dobrovolně, v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu může vláda nařídit odvody civilistů, tedy mobilizaci, aby ozbrojeným silám pomohli s obranou země. 

Dobrovolné převzetí může mít několik podob: člověk se může stát vojákem z povolání, může vstoupit do aktivních záloh nebo absolvovat jednorázové dobrovolné vojenské cvičení. Nejnověji se také může přihlásit do dobrovolného předurčení. Jedná se o seznam lidí, které armáda v případě krize přednostně povolá k výcviku.

Zároveň Šnajdárek ujišťuje, že v mírových časech se armáda dostane jen k anonymizovaným datům, neuvidí tak rodná čísla, ani kontaktní údaje. I to vojákům postačí, aby si předem udělali přehled, kolik lidí můžou v případě nutnosti oslovit.

„Armáda chce být vůči občanům transparentní a dát na vědomí, že o občanu vůbec nějaká data vede. V plánu je buď samostatná aplikace nebo například rozšíření položek Portálu občana, kde armáda ověřenému občanovi umožní zjistit, která a kolik dat o něm vede a proč. Data bude možné opravit či doplnit,“ upřesňuje generál.

V případě války by pak armáda díky digitalizaci mohla povolávat lidi rychleji, bez papírování, a navíc by mohla využít jejich schopnosti. Nestalo by se tak, že by například IT specialista vařil obědy.

Varování před nebezpečím

Využití bude mít projekt Národní informační platformy civilně-vojenské spolupráce i v běžném životě. Stát totiž dnes příliš neumí propojit data, která už o svých občanech má. To se ukázalo třeba při střelbě na pražské filozofické fakultě. Podobným tragédiím by do budoucna mohlo jít možná zabránit.

Platforma totiž umožní rychlé sdílení informací mezi vojáky, hasiči, policisty nebo záchranáři. Součástí bude i systém varování obyvatel před nebezpečím. Na rozesílání varovných zpráv chce armáda spolupracovat s ministerstvem vnitra, vojáci také plánují vyvinout vlastní aplikaci. 

„Pak bychom byli schopni, my nebo hasičský záchranný sbor, aktualizovat informaci, která by byla určená pouze lidem v prostoru ohrožení,“ vysvětluje Šnajdárek.

Na digitalizaci, propojování informací o projektu Národní informační platformy civilně-vojenské spolupráce začali vojáci pracovat už loni, hned jak prošly změny několika zákonů týkající se zajišťování obrany státu.

Poprvé by měla armáda pomocí nového systému nahlédnout do základních registrů veřejné správy na začátku roku 2025.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme