Žádná velká dobrodružství. Češi smýšlí o dalším směřování prozápadně, láká je varianta ‚někde mezi‘
Raději Západ, určitě ne Východ a nejlépe střed. „Česká republika by měla do budoucna zůstat někde mezi,“ myslí si 57 procent lidí. Ukotvení v západních strukturách české společnosti vyhovuje, prohlubování evropské integrace se spíše brání, rádi by však Unii reformovali. Jak? O tom mají Češi jen mlhavou představu. Na nevyhraněné postoje upozorňují data Rozděleni Evropou, která pro Český rozhlas shromáždili sociologové analytického ústavu STEM.
Pro Čechy je nejatraktivnější značka „střed“. A to ve smyslu geografického vymezení – nejvíce lidé zemi zasazují do regionu střední Evropa, i z pohledu možnosti vytvářet pomyslný most a komunikační kanál mezi světy Západu a Východu.
Právě „někam mezi“ by mělo vést budoucí směřování Česka, vyplývá z průzkumu Rozděleni Evropou. K této možnosti se kloní většina společnosti. Dlouhodobě je ale 40 procent těch, kteří by směřovali zemi dále na Západ. Variantu Východ by volila jen naprostá menšina společnosti, konkrétně čtyři procenta.
Sociologové STEM rozklíčovali, že vztah k EU dělí Čechy do šesti skupin, které se liší v nazírání na určitá témata. Výjimkou není ani budoucí směr, kterým by se měla země vydat.
Euronadšenci jsou ve většině pro Česko, které míří více do západních struktur a rozmýšlí nad pokračováním evropské integrace. Silné prozápadní puzení cítí i Příznivci, směřování v rámci Západu podporují i Vlažní příznivci.
U Nejistých a skupin odpůrců pak jednoznačné převládá názor, že by se Česko mělo vydat neutrální cestou a volit „středovou pozici“.
Na Východ otočené pohledy nejsou u žádné ze skupin dominantní. A to ani mezi Skalními odpůrci EU, kteří jsou vůči evropskému projektu nejkritičtější.
Kořeny postoje
Z čeho vychází dominantní přesvědčení, že by Česká republika měla zaujímat středovou pozici? Vysvětlení nachází sociolog a jeden z hlavních výzkumníků Rozděleni Evropou Martin Kratochvíl ve střetu různých motivů. „Jedním z nich je pocit, že jsme malá země, která by se neměla pouštět do nějakých velkých mezinárodních dobrodružství,“ popisuje.
„Zároveň by nám ani nikdo neměl moc mluvit do našich vnitřních záležitostí, měli bychom být svébytní,“ referuje analytik. A odkazuje tím na nechuť většiny české veřejnosti prohlubovat evropskou integraci.
Referendum si Češi nepřejí, nad Unií ještě ‚nezlomili hůl‘. Zároveň ani nechtějí další evropskou integraci
Číst článek
Roli ale sehrává také historická zkušenost. U Čechů zůstává stále silně zakořeněná vzpomínka na události ze srpna 1968. „Je to pomyslná část hráze. Špatná zkušenost se Sovětským svazem, potažmo Ruskem. Je to jedno z vysvětlení, proč není atraktivní cesta na Východ,“ komentuje Kratochvíl data pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
Zároveň výsledky výzkumu reflektují ruský vpád na Ukrajinu před více než dvěma lety. V jeho důsledku se západní postoje mírně posílily a nelibost vůči Rusku opět vzrostla.
Ideál Švýcarska
Většině Čechů se líbí „být ve středu“. Projevuje se to nejen v upřednostňování geopolitického směřování, ale třeba i v oblibě různých národností ve světě. Sociologové zdůrazňují, že hned po nejoblíbenějších Slovácích, ke kterým mají Češi stále až bratrský přístup, jsou hned na druhém místě Švýcaři.
Tato náklonnost přitom není dána výraznou znalostí toho, jak funguje švýcarský systém, nebo osobní zkušeností s tamní společností. Lákavá je v tomto ohledu pověstná neutralita, kterou je právě Švýcarsko proslulé. Svou neutralitu demonstruje třeba tím, že byť je to země uprostřed Evropy, není členským státem Evropské unie.
Přitom jak ukázala dříve představená data Rozděleni Evropou – Čechům členství v EU vyhovuje, rozhodně z Unie vystupovat nechtějí.
Vzývání středového postoje proto Kratochvíl interpretuje takto: „Velká část společnosti tím říká: ‚Už jsme na Západě dostatečně, už se dál neintegrujme, už se dál s někým hlouběji nepropojujme. Toto stačí.‘“ Navíc se k tomu přidává apel na samostatnost a soběstačnost. Což je myšleno v rovině jak mezinárodně politické, tak i ekonomické.
Postoj společnosti zůstává konzistentní nehledě na to, jaká je aktuální vláda. Časová řada STEM totiž začíná ještě před posledními volbami do Poslanecké sněmovny. Tedy jak za vlády Andreje Babiše (ANO), stejně tak následně za kabinetu Petra Fialy (ODS) je český světonázor totožný.
Potřeba tvořit celky
Česko v západních strukturách ukotvují mezinárodní instituce – zejména EU a NATO. Potřebu tvořit tyto aliance a nezbytnost být součástí širšího celku více států cítí 70 procent lidí.
Jedná se zejména o proevropsky naladěnou část společnosti, počínaje skupinou Nejistých pak toto přesvědčení slábne.
„Rozhodně to není tak, že bychom chtěli odkudkoliv vystupovat, nebo že bychom si mysleli, že bychom to dokázali zvládnout sami o sobě lépe. Znamená to, že pocit toho, že bychom se s někým měli družit, bez určení toho, s kým a jak, je poměrně silný,“ popisuje náturu sociolog Kratochvíl.
Touha spolupracovat převažuje. Avšak konkrétní podoba návazné spolupráce je nedořešená, ve společnosti neexistuje jasná shoda, jak by měla vypadat.
Dominantnější je nicméně názor, že by Česko mělo s dalšími státy spolupracovat, a to i za cenu nějakých ústupků. Na druhou stranu: 46 procent společnosti by navzdory všemu upřednostnilo vlastní cestu.
Reformy, ale jaké?
Převládá tedy názor, že je pro Česko prospěšné, když se drží v rámci evropských organizací. Slušela by jim ale nějaká reforma. Absolutně spokojených s EU je totiž jen pět procent společnosti. Shoda na tom, jaká změna – případně jakého charakteru – by měla nastat, však není.
V obecné rovině je možné zmínit třeba méně byrokracie nebo zrychlení některých procesů. Pak se ale požadavky na změnu tříští v případě pro, respektive protievropské části společnosti.
Euronadšencům a Příznivcům by stačily drobné změny jako zpřehlednění fungování nebo by byli ochotni zabývat se úpravou práva veta pro některé oblasti.
Otázka, která se řeší zejména v posledních dvou letech, se zaměřuje na jednotný a rychlý postup Unie, zejména v otázkách zahraniční politiky. Z dat Rozděleni Evropou vychází lehce nadpoloviční příklon k variantě, že by se mělo postupovat jednotně.
Větší podporu má tak varianta silnější EU, za kterou je jednotný postup. I kdyby to mělo znamenat, že některé členské státy nebudou někdy souhlasit. K tomu se kloní 53 procent Čechů. Velmi mírně převládá také názor hledat souhlas většiny než souhlas všech zemí unijní sedmadvacítky. Byť podpora tohoto postoje už je v české veřejnosti vlažnější – 51procentní.
„Zajímavé je, že ani Euronadšenci nebo Skalní odpůrci nejsou tak jednoznační, jako to u těchto skupin vidíme v případě jiných postojů. Vypovídá to o tom, že debata o těchto otázkách ještě není hotová,“ vysvětluje sociolog Kratochvíl.
