Záruka bezpečnosti? Uběhlo 80 let od podpisu smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci se Sovětským svazem
Měla se stát zárukou bezpečnosti a obnovy Československého státu po druhé světové válce. Řeč je o československo-sovětské smlouvě, kterou zástupci obou zemí podepsali 12. prosince 1943 – tedy přesně před 80 lety. Diplomatický triumf prezidenta Edvarda Beneše se ale nakonec stal pastí.
„Němci vytahují bolševického strašáka, zdůrazňují, že Beneš ‚chce prodat české země bolševikům, kteří by zrušili soukromý majetek‘ a nešetří při tom hrubými nadávkami na presidenta republiky. Dým, který stoupá z nacistické propagandy v Československu, má svůj původ v ohni uspokojení, které se zmocňuje naší veřejnosti doma při zprávách z Moskvy. Československý lid nezapomněl, že Sovětský svaz plní své smlouvy,“ napsal 23. prosince 1943 exilový týdeník Nové Československo.
Šlo o jednu z reakcí na články nacistické propagandy, které po prosincové návštěvě prezidenta Beneše v Moskvě a uzavření smlouvy mezi Československem a Sovětským svazem vycházely v protektorátním tisku.
Například patnáctého prosince v Poledním listu: „Beneš tedy podepsal v Moskvě dlouho připravovaný pakt, kterým vydává český a slovenský národ na pospas bolševismu. Moskva si to nechala něco stát, ukázala v Opeře malému hostu Sněhurku a na hostinu přišel dokonce i sám Stalin.“
„Beneš usiloval – stejně jako usilovaly ostatní země, které byly okupovány nacistickým Německem – o to, aby v době poválečné byly mezinárodně zabezpečeny. Byla tady snaha se dohodnout s těmi rozhodujícími hráči, kteří budou rozhodovat o poválečném světě,“ popisuje historik Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd.
Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem navzdory varování západních Spojenců.
Komplex smluv
Příběhy našich sousedů: žákyně z pražské základní školy zpracovaly příběh československého letce
Číst článek
Podle Němečka to původně neměla být izolovaná smlouva, ale komplex smluv, protože Beneš chtěl uzavřít obdobné smlouvy i s Velkou Británií a Spojenými státy. „To se nepodařilo, protože tady nebyla vůle ze strany obou západních velmocí takové smlouvy uzavřít,“ komentuje Němeček.
Jeden z článků československo-sovětské smlouvy z roku 1943 garantoval, že ani jedna strana nebude zasahovat do vnitropolitických poměrů druhé spojenecké strany.
Píše se v něm: „Vysoké smluvní strany, majíce na zřeteli zájmy bezpečnosti každé z nich, jsou dohodnuty o těsné a přátelské spolupráci v době po obnovení míru i o tom, že budou postupovat ve shodě se zásadami vzájemného respektování své nezávislosti a svrchovanosti a nevměšování do vnitřních věcí druhého státu.“
„Faktem je, že Sověti zcela jasně souhlasili s tímto článkem. Již za války to nedodrželi,“ upozorňuje Jan Němeček. Na podzim 1944 Rudá armáda vyhnala Němce z Podkarpatské Rusi. Na původně československém území ale okamžitě začala prosazovat svou moc.
‚Zatýkali, a to okamžitě‘
‚Přijde mi samozřejmé bojovat proti zlu a bezpráví.‘ Ceny Paměti národa obdrželo pět odbojářů
Číst článek
„Prostě Rudá armáda osvobodila Podkarpatskou Rus a zároveň ji obsadila. Když přišli Rusové, měli seznamy a podle nich zatýkali. A to okamžitě,“ vzpomínala pro Paměť národa Agáta Pilátová na příchod Rudé armády do Užhorodu.
Zatýkali především čelné politiky, kteří byli za první republiky a za války nějakým způsobem angažováni v politice. Snažili se zlikvidovat gros rusínské inteligence úplně stejně, jako to udělali v pobaltských republikách.
V prosinci 1943 ale Beneš vnímal smlouvu se Sovětským svazem jako záruku toho, že se do budoucna Československo nebude muset znovu obávat útoku ze strany Německa.
„Stát takové velikosti, jako je Československo, vždycky musel jít cestou spolupráce s velmocemi. V danou chvíli to byl Sovětský svaz. Ukázalo se, že to byla špatná karta. Ale byla nějaká jiná?“ ptá se historik Němeček.
