8. květen sice znamenal konec války, ale také příchod traumat, která si z ní lidé odnesli, popisuje historik
Na různých místech Česka si ve středu lidé připomínají 79 let od konce druhé světové války. Přestože ale válka 8. května na papíře skončila, na její následky se podle historika z historického ústavu Akademie věd České republiky Vojtěcha Kyncla často při oslavách zapomíná. „Mnoho lidí se vrací z koncentračních a lidé přichází s různými traumaty, která se projevují až 60, 70 let po válce,“ popisuje v rozhovoru pro Radiožurnál.
Výročí konce války si připomínáme 8. května, ale do Prahy dorazila sovětská armáda až 9. května. Na Příbramsku se bojovalo dokonce ještě o další dva dny déle. Co se toho 8. května 1945 na území současného Česka dělo? Ve kterých oblastech se tehdy ještě bojovalo?
Tak jenom pro představu, 8. května se na území, které bylo postupně osvobozováno, myslím tu českou a moravskou část Československa, nacházel ještě skoro jeden milion po zuby ozbrojených nacistických vojáků.
‚Německo podporuje mír a Rusko je agresor, je to historický paradox,‘ řekl Pavel při pietě na Vítkově
Číst článek
To byla obrovská masa, která se snažila probojovat směrem na západ, aby se dostala do amerického zajetí, utíkala před sovětskými vojsky.
A tady je pro nás zajímavé, že nejen rudoarmějci pomáhali osvobozovat toto území, ale byly tady také další armádní celky. To byly například rumunská armáda, polská armáda. Vlastně všechny tyto armádní celky měly obrovské ztráty na našem území.
Jen pro představu, skoro 550 tisíc sovětských vojáků bylo zraněno nebo zabito. Přímo zabito bylo 134 tisíc vojáků, z toho 65 tisíc Rumunů padlo na našem území a zhruba i nějakých 18 tisíc Čechoslováků, kteří se zúčastnili v rámci armádních operací osvobozování celého území Československa.
Historik Jindřich Marek v dnešním rozhovoru pro Lidovky.cz připomíná, že osvobození Prahy nebylo operací vojenskou, ale spíš politickou, že Sověti chtěli osvobodit Prahu z politických důvodů, že Američané nabízeli, že mohou do Prahy dorazit dřív. O kolik dřív americká armáda mohla do Prahy dorazit? O kolik hodin nebo dnů dříve mohla být Praha osvobozena?
V historických souvislostech si představme, že kapitulační akt v Remeši podepsal generál Alfred Jodl ve dvě hodiny a 41 minut 7. května, tedy brzy ráno, a do 8. května do večera bylo vytvořeno takové moratorium, kdy měly tuto informaci obdržet všechny odloučené německé jednotky.
Takže kapitulace měla proběhnout během tohoto období. A přesně v tyto okamžiky, brzy ráno 7. května, vyráží konvoj amerických vozidel a tuto informaci – zcela zásadní – veze do Lázní Velichovky přes v podstatě celou už vzbouřenou Prahu právě německému generálu Schörnerovi, který se měl na základě tohoto rozhodnutí vzdát a svoje jednotky přimět k tomu, aby už dále nebojovaly.
‚Jeden z nejvýznamnějších milníků historie Česka.‘ Lidé si před rozhlasem připomněli Pražské povstání
Číst článek
Američané by se byli schopni do Prahy dostat během několika hodin už 7. května. Bylo by možné Prahu pomoci osvobodit západními vojsky, ale právě to rozhodnutí, ten vzájemný respekt Spojenců k rozdělení sfér vlivu bohužel způsobily, že sovětská vojska do Prahy dorazila dříve, tedy 9. května, dříve než americká armáda vůbec chtěla nebo mohla operaci zahájit.
Tím pádem celá tato část republiky byla už v té sovětské sféře vlivu. To dodnes působí takovou zvláštní atmosféru mezi oslavující Plzní, která je velmi pyšná na to, že jako jedno z největších českých měst byla osvobozena americkými vojsky, a Prahou, která se na ten západ tak trochu smutně dívá dodnes.
Jaké největší mýty spojené s osvobozením českého území v květnu 1945 zůstávají po 79 letech v obecném povědomí?
Já si myslím, že to je právě ten podíl jednotlivých armád na osvobozování.
Úplně jsme vynechali z naší historické paměti, že to byla právě velmi početná rumunská armáda nebo polská armáda, které se zúčastnily osvobození. To je jedna z takových rovin, která zůstává málo vykládána například ve školách.
Druhý takový bod jsou závěrečné boje. Pražské povstání by samo o sobě nemohlo mít úspěch, pokud by už německým okupantům nehrozilo, že budou vytlačeni ať už Sověty, nebo Američany.
Československé hrdiny připomíná výstava v Paříži. Bránili Francii před nacisty, pak uprchli do Londýna
Číst článek
Pražské povstání by nemělo žádný úspěch, pokud by nehrozila tato vnější vojenská síla, která tlačila na německé jednotky, aby se snažily co nejrychleji dostat do bezpečí, nebo tedy do amerického západního zajetí.
A současně to, že 8. květnem končí válka jako taková. Ano, samozřejmě, po právní stránce ano, ale ty následky, které v sobě nesly oběti druhé světové války, pociťujeme u pamětníků dodnes.
Protože 8. květen sice znamenal konec válečných operací, ale mnoho lidí se vrací z koncentračních táborů, židovské oběti se vrací z vyhlazovacích táborů. Jsou najednou svobodní, ale vrací se do svých domovů, kde je nikdo nečeká, většina obyvatelstva je třeba odmítá nebo přichází s různými traumaty, která se projevují až 60, 70 let po válce.
A to je takový příběh, který nám zůstává v té historické paměti jakoby zapomenutý, protože i mezi studenty nebo běžnou populací je 8. květen oslavou zcela oprávněně, ale ty následky si neuvědomujeme a přitom mají obrovský dosah. A bude jedno, jestli se bavíme o druhé světové válce nebo o následcích současné války na Ukrajině, kdy k nám přichází na naše území zase ukrajinští civilisté.
